Vítejte u nás v zážitkové lesní školce Perníček Pardubice. Věříme, že soužitím v souladu s přírodou lze změnit svůj život k lepšímu. Člověk se naučí respektovat přírodu kolem sebe a tím pádem i lidi kolem sebe. Pobytem venku v přírodě lze posilovat jak vlastní sebevědomí, tak i fyzickou stránku života.
Michaela Marholdová
Jmenuji se Michaela Marholdová (nar. 1977) a v lesní školce Perníček, která se stala mojí láskou, působím od října 2012. Od dětství mě lákala učitelská profese. Postupem času jsem přicházela na to, že práce s dětmi mě nejen baví a zajímá, ale pociťuji ji jako své poslání a možnost předávat radost, smích a poznatky těm nejmenším, kteří jsou nepopsanou deskou připravenou s chutí a radostí přijímat nové podněty. A zároveň nám dospělým být neskutečnými učiteli a dárci radosti z bytí a aktuálního okamžiku. Po absolutoriu ZUŠ (klasická kytara a zpěv), a také kytarového kurzu pro učitele na konzervatoři v Pardubicích, jsem působila 3 roky jako učitelka hry na kytaru a hudební nauky na ZUŠ v Chocni. Studovala jsem Pedagogickou fakultu UK v Praze – obor učitelství anglického a ruského jazyka, kde jsem také získala Státní zkoušku z pedagogiky a psychologie. Během své pracovní praxe jsem skupinově i individuálně vyučovala studenty různého věku (od školky až po VOŠ).
S narozením našich dětí mne začaly více zajímat alternativní pedagogické směry. Během rodičovské dovolené jsem se aktivně zapojovala do chodu RC Beránek v Chocni a RC Jeleňáček v Horním Jelení, kde jsem připravovala a vedla hudebně výtvarné programy pro předškolní děti, pořádala hudební a jazykové kurzy pro děti.
Vyhledáváme s rodinou tradiční hodnoty a klidné prostředí, proto jsme se rozhodli přestěhovat do domku u lesa v Horním Jelení. Blíže k přírodě, blíže k porozumění, odpovědnosti a souznění s jejími tajemstvími. A odtud byl již jen krůček k lesní školce Perníček do Pardubic:-)
Ing. Kateřina Zemánková
Jmenuji se Kateřina Zemánková a moje cesta do Lesní mateřské školky byla poměrně klikatá. Můj původní obor je Zahradní inženýrství (zahradní architektura, projektování zahrad, dětských hřišť, areálů firem apod.). Takže na jedné straně obor přírodě příbuzný, na straně druhé svou často „umělostí“ přirozené krajině velmi vzdálený. Ale jako u všeho platí, že záleží na přístupu – i zahradu lze pojmout s pokorou a v souladu s okolní přírodou, nebo se k ní postavit jako pán a vládce světa, snažit se ji ovládnout a využít na maximum, ale vykopat tak válečnou sekeru se škůdci, chorobami a hlavně s věčným nedostatkem času.
S narozením dětí jsem začala více přemýšlet i o jiných „kontroverzních“ tématech v naší společnosti a můj postoj k životu se pomalu, ale jistě měnil a mění. Zjišťovala jsem a stále se učím, že ne vždy to co tvrdí většina je pravda – že nerozhoduje to „co se říká“, ale to „co funguje“. Z mých zkušeností pak v mezilidských vztazích rozhodně více respektující a demokratický přístup, než vynucená autorita z pozice silnějšího, budování silné imunity u dětí kvalitním jídlem, psychickou pohodou a dostatkem pohybu na čerstvém vzduchu (ano vím, jsme v Pardubicích – takže alespoň na vzduchu J) v přírodě víc než stále nová (i ta stará) očkování a „lepší“ a „silnější“produkty chemického a farmaceutického průmyslu.
I když výše uvedené může působit dojmem velké kritiky z mé strany, čas mě poučil, že cesta odporu a nevyžádaných rad také není ta pravá a tak se snažím respektovat i odlišné názory a přístupy, nejít „proti proudu“, ale spíše někdy „mimo něj“. LMŠ je pro mě splněným snem, protože se zde sbíhají a mohu tu uplatnit téměř všechny své zájmy a protože dává především SVOBODU. Svobodu všem, kteří jsou ale zároveň ochotní a připravení přijmout zodpovědnost – za sebe ale hlavně své děti a jejich zdraví. Věříme a děkujeme, že přesně tento typ rodičů naše školka přitahuje a sdružuje a přitahovat a sdružovat bude.
Když krátce shrnu a doplním (pro ty kteří čtou u dlouhých a nudných textů často jen první a poslední odstavec = chápu J) krátce to nejdůležitější o mě: jsem narozena v r. 1981, mám ráda a nejvíce se učím od dětí (vlastních – 2007, 2012 i cizích), vystudovala jsem Českou zemědělskou univerzitu v Praze, v současnosti ještě dálkově studuji Předškolní pedagogiku v Litomyšli (abych tradiční jen nekritizovala, ale i osobně poznala a pak mohla zpochybňovat s klidným srdcem), jsem zastánce přirozených, kvalitních a ideálně lokálních potravin a poctivého vaření, miluji pohyb a pobyt venku, baví mě veškeré výtvarné tvoření – a nejvíce inspirace lze najít právě v přírodě- ráda čtu (nejen dětem J), hlavně knížky které nutí přemýšlet a obdivovat a že je jich mnoho…Tak mě do osidel lapil např. A.S.Neill se svou svobodnou školou Summerhill, Viktor.A.Frankl se svou logoterapií, nebo Charles F. Haanel a jeho Klíč mistrů…Knížka je dle mého jedna z mála „nepřírodních“ pomůcek, bez které se neobejde žádná školka, ani ta lesní. Jsem velikou obdivovatelkou Hejného matematiky (i absolventkou kurzu zaměřeného přímo na předškolní děti) a mým ideálem je umět v mezilidských vztazích vždy perfektně fungovat tak, jak popisují autoři knihy Respektovat a být respektován…Je stále kam jít a posunovat se kupředu. Děkuji, že část této cesty mám společnou s vašimi báječnými dětmi…
Ing. Jana Macelová (Jája ?)
Práce s dětmi mě hned okouzlila. Jejich upřímnost, srdce na dlani, žití v přítomném okamžiku a radost z každého dne – to bychom se od nich měli naučit, respektive se na to rozpomenout. Jako malá jsem byla neustále na čerstvém vzduchu, poletovala v přírodě, lezla po stromech a dováděla s kamarády. Dodnes na to vzpomínám. Proto také věřím, že dopřát dětem takové dětství má velký smysl. Díky naší školce jsem se navíc seznámila s tzv. respektujícím přístupem („Respektovat a být respektován“), který mě velmi oslovil. Podle mého názoru je důležitý nejen ve výchově dětí, ale obecně i ve všech mezilidských vztazích.Jarča Krejčíková
Co o mně říci?
Od malička miluju děti a přírodu. Měla jsem veliké štěstí, že shoda šťastných náhod mě přivedla sem do Perníčku k tak vzácným a báječným lidem jako jsou moje kolegyňky a malá zlatíčka, se kterými mám tu možnost trávit spoustu společného času. Bohužel se mi splnil sen až ke konci profesního života. Do vínku mi nebyl dán hudební sluch a mé přání pracovat s dětmi skončilo dříve, než začalo. Vystudovala jsem proto, tak trochu natruc, elektroprůmyslovku a celý život pracovala se dřevem, což není tak daleko od lesní školky.:-)
Vždy jsem chtěla hodně dětí, tak alespoň takto mohu být v jejich blízkosti a být šťastná, že jim mohu něco ze sebe předat.