Náš červnový školkový výlet do Slatiňan byla čirá radost – nekonal se snad žádný sebemenší zádrhel (promiň Frido – tu odřenou bradu si uvědomujeme, ale když bez toho by ten lezecký výkon na Hrádku nebyl asi dokonalý!), zkrátka nám celý den chodila jen samá esa 🙂 :

1. Cesta autobusy – tam i zpět jsme spoje stihli bez stresu (pravda, ráno měli někteří rodiče možná kapku zvýšený adrenalin, ale nakonec se podařilo naložit, odvézt a opět vrátit všechny nahlášené děti).
2. Cesta pěšky – děti nachodily (naběhaly) spoustu kilometrů, nikdo nefňukal, neloudal se ani neměnil trasu na vlastní pěst, následky případné únavy už padly večer na rodiče…
3. Pohádka – krásná, poetická, jako celý den se konala na čerstvém vzduchu, pro některé děti i malinko strašidelná (ale nejmenovaná holčička, která do kouzelné brány vstoupila se slzičkami, stála již od 2. stanoviště v první řadě i bez dospělácké podpory 🙂 ). Vypravíme se zase brzy znovu a zcela otevřeně vkládáme reklamu a doporučujeme 🙂 : www.pohadkyzabranou.cz
4. Jídlo po širým nebem – na čerstvém vzduchu zkrátka chutná úplně jinak – zmizely v nás cca 3 kg ovoce, 3 kg těstovinového salátu + 1 kg čerstvé zeleniny, burizonová mozaika v množství cca 2 středních plechů (vyráběná dětmi předchozího dne ve školce – viz. fotky), domácí ovesné sušenky a balík nesolených kukuřičných křupek (+ přiznávám svou „vinu“ za to, že děti nebyly „odměněny“ gumovými medvídky po pohádce – kdo mě zná, asi chápe :-)).
5. Počasí – dokonalé! Ani úmorné vedro, ani zima, žádná bouřka ani vítr…(vlastně spadly cca 3 kapky vody při pohádce v lese, které ale registrovali jen Luky s Jiříkem, aby měli záminku vyzkoušet pláštěnky – čili další důvod k nadšení 🙂 ).
6. Kočičí hrádek – dle mého stačí kouknout na fotky, ta radost a vydaná energie je na nich nepřehlédnutelná…
7. Co se dál povedlo „nad plán“?! Viděli jsem spoustu hub (jedlých i nejedlých), mraveniště, potkali jsme koně (nejen na zámku v ohradě – viz. fotky), kačery i kačeny, děti se svezly nejen autobusem – zapomněli jsme na trase jednou správně odbočit a hned nám to vyneslo spanilou jízdu v „kočáře“! A to přímo od majitelů soukromého pozemku, na který jsme zabloudili 🙂 (opět: i když „chyba“, hrála nám do karet = zážitek veliký = fotky mluví za vše :-)! ). Taky jsme se vyfotili u Perníkové chaloupky (naštěstí byla jen ve 2D 🙂 ), nechybělo ani malé hřiště…
8. Jako vždy na závěr – DÍKY VŠEM ZA VŠE! 🙂
9. + speciální dík Pardubickému kraji za finanční podporu:

Text: Katka Zemánková, Fotky: Míša Marholdová, Hlavní účinkující: děti 🙂